Bude se o nás mít kdo postarat? Stát na to už teď nemá kapacitu.

25.02.2022

Naším cílem je spokojený klient. Každý přece chcete žít ve vstřícném prostředí, kde se k němu lidé chovají s respektem, a senioři to nemají jinak. A to i v případě, že je postihla Alzheimerova choroba. Každý den vnímám, že naše práce má smysl. Například klientka, která v domácí péči tři roky nevstala z postele, u nás v domově začala po půl roce díky profesionální péči chodit jen s chodítkem. Přála bych vám vidět její radost, když manželovi a dcerám ukazuje, jak chodí. Ten pocit je nepopsatelný.

Já i mé kolegyně v práci cítíme obrovskou zodpovědnost. Nejde jen o to, aby se najedli a neměli proleženiny, snažíme se jim co nejdéle zachovat pocit vlastní důstojnosti. Na oddělení se zvláštním režimem seniorům zkrátka poskytujeme komplexní zdravotní a sociální péči. K tomu ale potřebujeme kvalitní zázemí, od speciálních pomůcek, přes vybavení pro klienty až po peníze na každodenní provoz, třeba na topení nebo chod kuchyně. Musíme vynaložit mnoho času a energie, aby klienti měli vše, co potřebují. Přitom by to měla být samozřejmost. Pro příspěvkové organice, které mají garanci financí, to samozřejmost možná je, pro nás ale ne. Vloni jsme například mohli vyměnit matrace za nové proti proleženinám jen díky penězům, které jsme získali vlastním úsilím od dárců. Jsou to základní věci, které seniorům dělají život kvalitnější, nebo jim ho dokonce můžou změnit. Stát už ale nezajímá, jak na to peníze seženeme.

Jako vedoucí pečovatelek mi jde hlavně o to, aby náš tým klienty co nejvíce zapojoval do každodenních aktivit a vytvářel pro ně pestrý program. Neustále však musíme přihlížet k potřebám každého klienta zvlášť, některé můžeme vzít odpočívat na zahradu a vymýšlet jim společný program s jejich rodinami či ostatními klienty. Někteří už ale tolik štěstí nemají a největším úspěchem je, když je aktivizujeme a zapojíme do komunikace. Aby však toto všechno fungovalo, je potřeba mít spokojený personál, a především ho mít dostatek. Někdy ale mzda, kterou můžeme nabídnout, už pro život pečovatelů nestačí, a tak od nás odcházejí.

Proč my, ostatní pečovatelé, v neziskové organizaci zůstáváme? Především z přesvědčení, děláme smysluplnou práci, pracujeme v laskavém prostředí, ve kterém nás spojuje pocit sounáležitosti s ostatním a vědomí, že se staráme o lidi, o které se stát z kapacitních důvodů nepostará.

Je péče o seniory v našem zařízení horší než práce pečovatelek v příspěvkových organizacích? Troufám si říct, že určitě ne. Svědčí o tom i to, že ve Zlíně je naše zařízení nejžádanější, rodiny si nás doporučují a snaží se, aby jejich blízcí mohli být právě v naší péči. Získali jsme také certifikát kvality Vážka a uznání mnoha odborných lékařů.

Strávit pokojné stáří v přívětivém prostředí a s odbornou péčí by si jistě přál každý z nás. Bude se o nás však při stávajícím systému odměn mít kdo postarat?

Ing. Ľubica Jurčíková

Vedoucí pečovatelka na oddělení se zvláštním režimem

Domov se zvláštním režimem Naděje