Pomáháme lidem odrazit se ode dna. K tomu je ale třeba řada specialistů, ne jen deka a čaj

Je mrazivé lednové ráno. S týmem, který mám na starost, jsme si rozdělili úkoly a jako každý pracovní den se vydáváme do terénu. S sebou bereme množství dek, zimní bundy a několik párů rukavic. V noci spadla teplota k mínus pěti stupňům a někteří z našich klientů budou potřebovat ošetřit omrzliny nebo dostat léky na kašel. V zimních měsících se život na ulici snadno změní v boj o holý život.

Pomoc nabízíme každému, kdo se ocitl bez domova. Vždycky jsme připravení poskytnout základní hygienické potřeby a oblečení, poradit, na které úřady se obrátit, doprovázíme na pracovní pohovory. Několikrát týdně nabízíme teplou polévku. Studenti medicíny, kteří vypomáhají v naší mobilní terénní stanici, ošetří bércové vředy, poranění nebo záněty spojivek.

Někteří naši klienti měli jednoduše smůlu. Přišli o práci, nezvládali platit nájem a majitel je ze dne na den vystěhoval. Jiní vyrůstali v násilném prostředí, které je těžce poznamenalo. Mnohé na dno poslala těžká deprese nebo schizofrenie. Do terénu s námi proto často vyráží naše psychoterapeutka. Nemocných je ale tolik, že jeden odborník zdaleka nestačí. Na další ale bohužel nezbývají peníze.

Domů se často vracím vyčerpaný, s bolavýma nohama i těžkou hlavou. Když ale klient díky naší podpoře sežene práci a podaří se pro něj najít bydlení, dává mi to obrovskou chuť do další práce. Jako vedoucího týmu mě ale trápí, že opakovaně přicházíme o mnoho šikovných a nadšených kolegů. Mzdy streetworkerů totiž nejsou nijak závratné, a aby uživili rodinu, musí se často poohlédnout jinde. Je to obrovská škoda: díky lidem, jako jsou oni, by těch příběhů se šťastným koncem mohlo být ještě víc.

Arnošt Drozd

vedoucí týmu streetworkerů, Armáda spásy