Ve městě vyhledáváme děti, které z domů znají štěnice, násilí a alkohol. Ukazujeme jim lepší cestu.

Přišly za mnou děti a chlubily se mi, že pojedou na výlet. Byla jsem nadšená, že se někam podívají i bez našeho klubu. Ptala jsem se, kam vyrazí, řekly mi, že pojedou za tátou do vězení. Jana Vildová pracuje v Naději teprve rok, i během té doby ale mnohokrát pocítila beznaděj.

Její kolegyně Andrea přidává další příběh. Chodila k nám jedna slečna, pocházela z vyloučené lokality, vedle nevhodných podmínek, jako byly štěnice a švábi v bytě, kde žilo 15 lidí, se potýkala se sexuálním obtěžováním ze strany svého švagra a budoucího nevlastního otce. Báli jsme se, že i přes veškerou snahu z této situace nevyvázne. Jenže ona to dokázala, s naší pomocí všechno zvládla - našla si přítele, zaměstnání a odstěhovala se do Liberce, mimo vliv rodiny. Každý takový dobrý případ je malý zázrak, kvůli kterému to má smysl.

Obě pracujeme v nízkoprahovém klubu pro děti a mládež, našimi klienty jsou děti a mladí lidé od 6 do 26 let. Většina jich pochází z vyloučené lokality a nefunkčních rodinných prostředí, jsme jako jejich tety, které jim dají tolik potřebnou, ale chybějící péči a lásku. Díky nám mají zázemí, vidí v nás vzory a nebojí se snít o lepším životě. Některé děti si doma nemůžou ani nakreslit obrázek, natož aby mohly jako jejich vrstevníci koukat na Netflix nebo si zahrát na Xboxu. Některé ale doma nemají ani elektřinu, nebo dokonce nemají domov a žijí porůznu u sousedů, někdy se snažíme jim zajistit i potravinovou pomoc. Naše práce je tak velmi různorodá, malým dětem pomáháme se školní přípravou, starším klientům pomáháme se sociálním začleněním, děláme různá školení, abychom zlepšili třeba finanční gramotnost, nebo jim pomáháme s psaním životopisu a sháněním bydlení.

Díky naší práci klesá kriminalita, působíme v terénu a snažíme se předcházet krádežím, užívání drog a alkoholu. Chodíme po městě, a když vidíme skupinku dětí nebo mladých lidí, snažíme se je přesvědčit, aby namísto kouření v parku šli trávit čas s námi a vrstevníky do klubu. Přesně totiž víme, kam děti chodí místo školy, a snažíme se tam být dříve, než na ně někdo zavolá policii. Pracujeme v podstatě celý den. Naše pracovní doba je od 9 do 18 hodin, ale klientů máme plnou hlavu neustále. Někdy nám volají ve 4 hodiny ráno a chtějí pomoct s řešením krizových situací. Jsme tu pro ně kdykoli, protože víme, z jakého prostředí pocházejí a jak je podpora důležitá.

Děláme drsnou práci, ale odměny v tomto segmentu jsou tak nízké, že celou rodinu bychom z toho neuživily. To je hlavní důvod, proč nám chybí mužský kolega. Kdo se bude vzdělávat a kvalifikovat, aby dělal práci, ze které pořádně neuživí sebe, natož rodinu? Kdybychom neměly zpětnou vazbu dětí, kterým jsme pomohly, už bychom tu nebyly. I v obchodě za kasou bychom se měly lépe. Působíme jako vychovatelky, učitelky, psycholožky, mnoho hodin trávíme v terénu. Za to všechno ale nemáme ani finanční jistotu.

Andrea Gažiová, Jana Vildová

Sociální pracovnice v nízkoprahovém zařízení

Naděje, Klášterec nad Ohří